(Quigleika, 12.01.2009, basne)
Toužím jednou
nebýt terčem
terčem smutku a trápení
proč nemohu se smát?
ale jen mít stále strach
tak málo úsměvu znají mé rty
tolik si přeju
aby se smály víc
namají důvod
jsem vlastně dítě nechtěné
tak co čekám
smích?to ne
přišla další rána
zbalím své já
zamknu se do sebe
nebudu na nikom závislá
neděkuju osude
nemám proč
v tobě se nikdo nevyzná
spoléhat na Tebe
že bude líp?
nevěřím už odhozen je klíč...