(Martin M., 13.10.2004, basne)
Anděl jí krásu závidět může,
je jako ta nejkrásnější růže,
která kvete a překrásně voní,
nocí a dnem zdá se mi o ní.
Má oči, které srdce rozbuší,
co pohledem slzy vysuší,
co lásku a radost dávají,
o nichž se pěkné sny zdávají.
Má překrásně jemné tváře,
jako dva sametové polštáře,
s kterými bych si chtěl hrát,
každý den v nich dlouho spát.
Má ze všech nejhezčí řasy,
nejjemnější hnědé vlasy,
v nich rudou krásnou růži
a nejjemnější hladkou kůži.
Jemnější než každý její vlas,
je ten andělsky něžný hlas
a na světě nic hezčího není,
než její rukou pohlazení.
V srdci nemá zlo ani žárlivost,
je jako ten nejcennější skvost,
je tak výjimečná a jedinečná,
má láska k ní je nekonečná.