(buburadley první, 15.01.2009, basne)
Tak málo stačí …….. mít lidské Štěstí na dosah ….
Ve víru sněžném, vítr krouží zimní melodii v moll
tam do podloubí, kde v čirém zimním vzduchu tají se až dech .....
plášť přitáhne muž osamělý, starý, ke svým skřehlým ramenům.
A čas si klidně plyne s každou novou vločkou na řasách.
Kdes v dáli, rolniček zvuk známý,křupavé stopy …... ticho noční, prázdné ulice,cos milého mu připomíná z mládí ….
Snad štěstí vánoc …… a rozesmáté tváře za oknem
Osud, ten neúprosně dlouhý film, kde siluety lidí
jak vločka, v holé, natažené dlani mizí,
zapomenutých pár slz, na dětské tváři
a tolik snů a tolik přání, co nestihly se vyplnit…..
Sněží ….. a hebké ticho kolem, .….
spěchat není kam …..
jen stát a pozorovat chumelení ….. kol světla luceren
Do prázdných stěn už dávno stín se opřel
a v krbu oheň dohasíná …..
On ví,že čas už nikdy nevrátí ty chvíle,
kdy nevšiml si ….
Že jen tak málo stačí ………
Že Štěstí tehdy stálo vedle něj.