(Quigleika, 18.01.2009, basne)
Mám přání neskromné
probouzet se a vidět modré nebe
a slyšet cvrkot cvrčků
a šelest ptačích křídel
vstát z postele
a jít po trávě
dýchat vůni květů
a milého který je tu
spolu snídani si dát
a taky se milovat
dlouze si hledět do očí
a dostat nápad až srdce poskočí
jít jen tak ruku v ruce k potůčku
kde barvy světa upřádají cestičku
jdem po ní bosí
vím že lze to prožít
k tomu potřeba je souznění
souznění dvou krásných srdcí
která svedou více
vím,vypadá to prostě přece
ale přání je to neskromné
kdo takto žije
tomu mé srdce přeje
žij...
já však to chci taky
mít úsměv ,když díváš se mi na rty...