(Romana Šamanka Ladyloba, 20.01.2009, basne)
Zase jsem někde ve tmě …
A cítím se bezpečně, mám pocit, že mě tady nikdo nevidí ...
Nejspíš jsem někde v horách – snad na okraji jeskyně nebo v zářezu skály a opět je hvězdnatá noc
Ležím a pozoruji je …
Když tu se najednou objeví stín - nějaké zvíře – má špičaté uši a míří si to rovno ke mně …
Ví přesně, kde jsem a zastane asi metr přede mnou a hledí na mně ...
Čenich a tlamu spíš vnímám skrze pach a dech …
I oči spíš jen tuším, trochu se v nich odrazilo slabé světlo, jen když se zvíře přibližovalo
Přišlo si pro mne …
Vím to …
Jak naivní bylo si myslet, že mně nikdo nevidí, že o mne nikdo neví …
Přišla si pro mně moje vlčice …
Jenomže já ještě nejsem připravená …
Nemám dost odvahy vyjít ven …