Lužánky

(Beáta, 30.09.2005, basne)

Oáza Lužánek, před městem ukrytá,
zde ještě přírodu užiješ do syta.
Kynou Ti větvemi, co trnů nemají,
ke střechám paláců, v prosbě se zvedají.

Palouky Lužánek neznají samotu,
poslouží pro lidi i pro psí holotu.
Cestičky Lužánek nevedou do vrchu,
jsou jako tepny žil, lavičkám po boku.

Když se tak zadívám Lužánkám do tváří,
sluneční paprsky světlem mne ozáří.
Stíny zas dokreslí modravou oblohu,
paleta zeleně dělá mi předlohu.

Miluji Lužánky, bílé i zelené,
za deště, za sněhu, či mlhou zastřené.
Za slunce nejvíce, když den se nakloní,
když tráva kosená tichounce zavoní.

Když stíny dlouží se, zpěv ptáků utichá,
poslední paprsek zapadne do ticha.
Jediné chybí tu, v tom ráji brněnském,
potoka zrcadlo, s oblohy odleskem.

www.liter.cz