(zlomený a nanicovatý -__-, 22.01.2009, basne)
V nicotě se celý dny plácám,
těžko říct, zda ještě umírám,
po každém svítání,
chvíle co poraní.
Ještě, že tak.
V osamění v nekonečném davu,
dvaceti let dožívám,
a jak sklápím hlavu,
tak tu všechno proklínám.
Tak sfouknout svíčky,
vosk nechat okapat,
pod očními víčky,
není už co plakat.