Rozjímání 1

(Rainia, 23.01.2009, basne)

Sedím v doprovodu muže,
co kuzlo udělat může.
Když je blízko, vše se mění
a já nechci rozednění.

Jen my dva a tmavá noc,
piruet pár, objetí moc.
Polibek tvůj srdce tají,
závidí lidé co samotu znají.

Závidí lidé co o lásce sní,
při nás teď stojí andělé mí.
Slunce už vychází - zalez zas zpět!
Stihli jsme říct jenom pár vět.

Dík nim zas mou duši jak vodník v hrnečku máš.
rozplývá se panenská svatozář.
Chci být tvu láskou, nechci být vězněm tvým,
vždyť o něžné lásce já věčně sním.

Jsi to ty, nebo snad není mi přáno?
Je v knize osudu jméno tvé psáno?
Doufám že ano, já nečetla jí,
čtou jí jen lidé co věčně sní.

A já přece nesním, jsem si tím jistá.
Ty v srdci svém máš dost místa.

www.liter.cz