(Tygropes, 01.02.2009, basne)
V daleké zemi,
v kolonii
sloužil mnich léta
na misii
Dřevěný kostel
vysvěcený
zvonici, oltář
pozlacený
To všechno měl, i
zpovědnici,
však sám se modlil
v záři svící
I přijel biskup
na kontrolu
prý mši dnes budou
sloužit spolu
Leč žádná duše
napravená
na správnou cestu
přivedená
Se v lodi chrámu
neobjeví
a od hříchů si
neuleví
Krev velekněze
v žilách pění,
pro mnicha žádá
zatracení
Měl kázat víru,
slovo Boží,
Krista všem vetknout
do podkoží…
A zatím banda
domorodá
denně si místo
v pekle hledá
A ty tam mnichu
patříš taky!
teď stáhly se nad
tebou mraky!
Mnich sutanu si
tiše svlékl,
nekál se, nelkal,
nepoklekl
Napil se vína,
bez hostie,
tušil, že rána
nedožije
Nebudu kázat
víru svoji
těm, před kterými
neobstojí
Vždyť oni věří
v krokodýla,
ten do pekel je
neposílá
A nenutí nám
drápy jeho
tak jako my jim
desatero
Mám nezabiješ
kázat kopím?
to, ať se v horké
vodě topím,
To nikdy, pane
neudělám –
svobodu ducha
neudolám…
…jen násilím,
což nechci!