(Jasmin de Paris, 03.10.2005, basne)
***
Zima nepřestává hrát
tak žalně na mandolínu.
A slova jak ostnatý drát
prodraly si cestu do klínu,
co zahřívá se hranostajem.
Zavři víčka těžknoucí!
Spinkej, dokud neroztajem,
než spadnou slzy na tonoucí.
Jen topí se v penězích.
Nemají srdce ani klid.
Život jak z písně o Nibeluzích...;
za jakou cenu chceš žít?!
Nohy do kachlíků
vpily svůj žal.
Postávají na chodníku
dívky, co osud jim vzal
všechno i cigarety.
A slečny omšelé žebrají,
co jen jim trnou rety!
Na koho myslí potají?
O kom sní a kde si létají?
Kdepak berou nápady?
Když černá Lady hází jim
do kolen hady!
Kříže místo dvířek
do zahrady...
...probodávají ticha šum.
A kdo ani nikdo nic neřek.
Jen pejorativní noc milencům
přeje: DOBRÉ JITRO!
A ty vyhledáváš její okno,
zda ještě svítí a nebo šla už spát.
Mezi tísíci dalšími. Je Ti smutno!
Ale nemáš sílu se jí ptát.
Tak v 8 na Václaváku?
Jen tiše stranou postáváš v jícnu
sté noci a pozoruješ,
jak se mají ti, co žijí pod
střechou...