(René Vulkán, 03.02.2009, basne)
Krajina která neděsí
strmostí hor
řevem vody
co z dálky doletěl
Od obzoru na obzor
zelený zvlněný prostor
Moře trávy
a kolem hlavy
racek proletěl
Krajina fádní
jenom v představách
Z nudy z ní nejde strach
Step jemně voní
Bílí osli, laně
pohledem k nám vystřelí
Tak zblízka
až se jim havrani
v očích blyštěli
Krajina, kdo v ní nebyl říká
pořád stejná
do daleka
Štíty se netyčí
prameny nezurčí...
Ale kdo do ní vkročí
uslyší, že tráva šumí
jak tok máminy krve
co dítě slyší v náručí