(ludmil, 03.02.2009, basne)
I.
aha
chtělas lásko
slyšet něco o sobě
hůů
wraauu
příliš mnoho světla
pro oči zdegenarované městskou zástavbou
periferie rostoucí do polí
dům vedle domu s tajemnou souvislostí smyslu
příliš mnoho nepocítěné vůně
pro rozcitlivělé nozdry
potrhané anonymitou šedých odpolední
příliš autobusové silnice
a kopretiny u škarpy
a lány obilí a dálnice
a deprese
aha chtělas slyšet něco o sobě
tak tedy orel slétající na kořist
brutalita nezodpověditelné touhy po něžnostech
II.
stojím s tulipánem
odmítnutý na louce
zpívám blues
o popisném čísle tvého domu
napodobuji směšné tragické hrdiny
z Kačera Donalda
ve svých pohřebních myšlenkách
na zlé slunce
a do modročerného jezera
házím tu kytici
se západem fialového slunce
do mých kroků k domovu
III.
moje existence
beze smyslu pro báseň
se potýká s
tím v čem existuje
je držena
proti své vůli
a nelze básní vyjádřit
zbraň
s kterou by se do toho střílelo
IV.
hůů
wraauu