(F.i.L, 08.02.2009, basne)
Padají do hlubin,
tříští se o skály
všechny ty lásky
které mne potkaly
za těch pár promarněných chvil
(prý se jim život říká),
než jsem sám sebe odsoudil
jako oběť i viníka.
Ačkoliv Vy máte být tou obětí,
místo mne své srdce topit v žalu.
Jedno za druhým střídáte obětí
mužů,co netají svou chválu.
Koho dnes Vaše krása hřeje?
Komupak Vaše srdce vládne?
Jestli spatřím Vás,nůž probodne je.
Není-li mé,ať raději chladne...