(Maleski, 10.02.2009, basne)
Vyprávěj mi, mami,
ty pohádky
–co mám tak rád!
To říkal jsem,
když za soumraku
mé dětské oči
ne- a nechtěly jít spát.
Tenkrát byl jsem malé dítě
a pohádky
- ty krásné fikce,
jež po zlém ději,
dobře skončily,
jsem poslouchával rád.
Z matčiných úst
zněly libě,
jak ze svých rtú
slova pouštěla.
Pak má víčka zavřela se
-klidně,
v domnění, že pohádka vždy dobře končila.
Však spal jsem spánkem naivních.
Ty krásné konce mne ošálily
a kolem plynul život
toužící po prázdných nadějích
jež nikdy se nesplnily.
Vždyť život není jako pohádka
na poslední cestě
prohraný je konec
a starý závěr pohádek
-proměněný životem
jestli neumřeli, trápí se dodnes.