(Quigleika, 12.02.2009, basne)
Jsem hvězda, co pro Tebe tady září
kolik dnů v tom našem kalendáři,
kéž každý z nich je mnou propojen,
chvilky smutku zámek uzamčen,
chci býti jako jarní vánek,
teplounký a ve snu spánek
lehounký,
jako jarní květ být ve Tvé dlani,
líbat lístečky, co mají rány
zahojené, pak zozzáří se
a vplují do lidské říše,
do snění můj milý,
ten den ať se rozveselí,
proč jsme se narodili?