?

(drsnosrstej kokršpaněl, 13.02.2009, basne)

Dneska prosím zamkni
zavři okna
zhasni
– ulicí zas půjde
ten kousavý básník
bude křičet: "Svoboda!"
a očima pobodá
všechny lidi
jako já –

Šmarjá!

Dneska prosím tiše
mohl by nás slyšet
v matraci jsem v semiš zašil
všechna naše klišé
budu mít tvář karbaníka
a ty
abatyše.

Víš, on –
lidem živým
na prazích
prý
klade divné otázky
a
policie u něj našla
velké množství nadsázky
– padala mu nejspíš z patra
měl jí plné polštáře –
správně by ho měli zašít
když se s ničím nepáře.

Je to lemur drobnozub
a
nemění si košile
má –
hlas
jak řasy medúzy
jak tříska cedru na pile
já
musím z něho zešílet
je
rozkvetlý
a omamný
jak
prasklá barva na plotně –
jak polystyrén před kamny
je
v hospodách
syn kocovin
a topí
srdce překotně.

–

Zítra prosím nechoď
přijdou jenom 'spamy'
ve svých hlavách
bez signálů
zůstaneme

sami

bloumat budem´
skelným zrakem
sobě
nad jizvami.

Možná –

naše zuby jeho jsou
a křik
jsou cáry matrací
když
nožky marně nahoru
krovky se
v křeči potácí
snad –
všechna jeho bodnutí
jsou naše snění
o lásce
pak
i my jsme jím protnuti –
jsme symbol

v jeho otázce.