(Silent_Assasin, 15.02.2009, basne)
Jak rána do slabin, jako trest od bohů,
jak úder poslední, kdy vstát už nemohu,
tak jako rozsudek, na lano konopné,
to vše jen za slova, za city nevhodné.
V tvých očích zemřel jsem, odešel na věčnost,
už ani slovo, není čas na vděčnost.
Pro tebe umrlec, z lásky se stal,
a není naděje, že by snad vstal.
Ale já žiju, však cítím jen chlad,
tam kde byl cit, zmizel on snad?
Kde hřála láska, tam ledy teď blyští se,
zda roztají někdy, to právě neví se.
Už není naděje, nepříjde spása,
ledová jistota, to je ta krása.
Bolavé srdce, zacelil led,
chtěla jsi moc, krásu a HNED!!!
K čemu ti city jsou, když srdce z ledu je,
když ty ses směješ a láska běduje?
Budoucnost v troskách, leží jek Jericho,
Já slyším tvůj smích, jak lapáš se za břicho,
tvůj smích už nepálí, bolest mě minula,
to byl tvůj trumf, na nějž sis vsadila,
karta se obrací, umrlec vstal,
srdce má z ledu, ten jenž tě znal!!