(Kristine Clary-Aldringen, 20.02.2009, basne)
Nejraději mám šátky
nasáklé vůní lidí,
kteří je dříve nosili.
Je v nich láska i hádky
i city, které se stydí.
Tak ucítím je na chvíli.
Některé čpí kouřem,
jiné letním kvítím
planou v hříšném tanci.
Z paluby lodi bouře
shodila nás žitím.
Stali jsme se psanci.
Sbíráme cizí šátky
pro potěšení z vůně.
Tak poznáváme okolí.
My. Já.