(Kars, 21.02.2009, basne)
..
Sedím u okna času,
s pokorou, s vděčností,
myšlenky své pasu,
na louce své minulosti.
Sedím tu, víčka padají
tma mě zahaluje,
vzpomínky spát nedají,
film času to pluje.
Plátnem věků běží,
tři hlavní milníky,
jež lemují mi život,
jak osudu patníky.
Našel jsem ženušku,
je krásná, jak květ,
na kanoi, na háčku,
proplula se mnou svět.
Zplodil jsem syna,
zasadil strom,
pro plody své,
teď sklízí on.
Zplodil jsem dceru,
krásnou jak růži,
s dětmi teď hladí,
mou vetchou kůži.
Živote,
tobě mé díky,
když ohlédnu se,
v dáli tam září,
moje tři patníky.
..