(Rama_Maslova, 23.02.2009, basne)
Nekonečný requiem si brnkám
na víčka svý bezmoci
a na hranici zapaluji svý vzdechy
a po vodě posílám zrezivělý střípky
svých snů a krvavýma slzama buším na
zamčený brány mýho srdce
a je mi k zbláznění smutno.
Tak sbohem má sobecká touho,
tak sbohem noci bez štěstí,
na křídla ptáků napíšu zoufalstvím tvý
jméno a doufám, že smyje ho pláč víl
padající z tyrkysového tebe a měkoučkých polštářků
a s ním odejdeš na vždy z mýho života