(Euka, 09.10.2005, basne)
.
V tom mrazivém ránu
zmrzá ozvěna smíchu
ve vločkách se snáší
a rozplývá se v tichu..
Jen oni dva, sami
nad propastí stojí
a i když to nepřiznaj
oba se teď bojí..
Zkřehlými prsty
drží ho za dlani
lesklýma očima
dívají se spolu
vstříc věčnému poznání..
Zbývá už jen krok
co bývá z posledních,
pro Augusta a Julii
už nebude jaro
a neroztaje sníh..
.