(Anewue, 27.02.2009, basne)
Náš večírek skončil.
Jen plyšový pes
na mě zírá tvrdýma očima.
Přesně jako ty kdysi…
Už jen pár slov zbylo
a vlastně ani to ne…
Z naší… Co bylo naše?
Tlačila jsem tě tam,
kde jsem tě chtěla mít
a ty ses snažila udělat
mě někým jiným.
Náš večírek skončil
a já si uvědomila,
že láska nevyhrává
nad rozumem,
který je silnější.
Snad omluvit bych se měla
i tomu plyšovému psovi,
co před dveřmi hlídá
tu tvou ušmudlanou minulost
a možná… Dost možná…
Vyhodím poslední střípky
rozbitých zrcadel,
které roztříštil dokonalý um
odlesku vlastního já.
A i když ani těch pár slov nezbývá,
pořád mám pocit, že chci ti říkat:
Lásko.