(Isobel, 03.03.2009, basne)
ŽÍT
A tak jsem se zvedla
Z písečných dun starých moří
A o kus dál zkusila jít
Tam kde plamen stále hoří…
Kde srdce se nebojí bít
Z pár kapek spadaných k zemi
Složila jsem si nový šat
Zakrýt svou nahotu zůstalo mi
A dobrý pocit jako plat
Kráčela jsem dál…
A zůstaly mi vzpomínky
Na život a neživot v zemi chladu
A ukrytý poklad, vlastní cit
A žíznivost po lásce a pocit hladu
A Touha i přesto všechno BÝT!
Koncem i začátkem projít si znovu
Zbylo mi do duše nahlédnout jen
Odpustit všem a odpustit sobě
Zaplašit strach a přestat snít sen…
ŽÍT!!