(drsnosrstej kokršpaněl, 13.03.2009, basne)
Při mých ranních popravách
si
spínám pásku
přes zrcadlo -
a ve válce
s mou hloupostí
miliony
buněk
padlo -
na prázdno
a nesmyslno
gigawatty snahy v ztrátě -
prohlížet si
tyhle pády
hvězdy smí jen
bez závratě.
Taneční marš
skrz dny plesu
rád má
porce
na měsíce -
květ roste a uvadá
až
k černým zrnkům slunečnice -
snad
to že tolik oleje
ve své kresbě
mají
vsáty -
to proto tak hoříme -
jsou knoty tkání
lístků
hřáty.
Při mých pozdních večerech
to pro Vás
svíčky
škrtám sirky -
když -
do zdi
stínům vyprávím
a čmárám
slova na papírky -
věz -
každé slovo v notesu
je
jeden pokus o objetí -
leč
stěna pořád chladná je -
a v úpatí
se choulí
smetí.
Dny bereme do huby
jak
kousky drtě amalgámu -
jsou výplní životů
jsou
snímky zubů sebeklamu -
já
chtěl bych
se tak s nimi smát
vždyť úsměvy -
se často cení -
a skrz zdi
ruce podávat -
do scvaknutí
do zatracení.