(JohnyS, 14.03.2009, basne)
Voják ležel
v poli
a naříkal
plakal hořce
že svoji milou
už neuvidí
že ona
bílý šat
pro jiného oblékne
Byl zraněn
umíral
louže krve
pod ním
byla každou
vteřinu větší
a díra v hlavě smrtící
Každý nádech
může být ten
poslední
Kolem nikdo není
nikdo
ho nezachrání
nikdo mu nepomůže
On zemře
svou pušku
však k hrudi
hrdě tisknout
bude
dál…