(Láďa, 19.03.2009, basne)
Snažím se netřást,
oči těkají na všechny možné strany,
dnešní noc má být navěky věků,
a já, jak hromádka sulcu v koutě schován.
Vždyť už líbal tolikrát tvé tělo,
hladil všechny nejskrytější místečka,
na tváři hrál ti jen úsměv a okamžik překvapení,
kdy konečně dospěl v muže a ty už opět v ženu.
V noci či v jasný den na nedaleké louce,
jaru a lásce nikdy nikdo neporučí,
a teď máš být učitelkou a měnit chlapce,
který oddán ti duší a který miluje.
Máš strach a já jsem měsíc,
Jitřenko, která už dávno na obloze
měla jsi být,
Jitřenko, nesváděj hvězdy,
vždyť to jsou také ženy.
Snažím se netřást,
vždyť ale poprvé svedla mě hvězda,
a já nezkušen, bez jejího světla,
ve tmě se ztratil.