(Caracol, 21.03.2009, basne)
jsi naděje
na dně propasti
ze které utíkám
škrabu se ven
/trny a bodláčí
jizví mé tělo
a hlavně mou
duši..../
snažím se zmizet
chci....
vidím světlo nahoře
ruku mi podávající
štěstí nabízející...
držím se té ruky
krátce
ubývá mi sil....
.
.
.
.
padám
.
.
.
zpět do propasti..
...do věčnosti
utrpení...
...propojení
s bolestí.....
na tom dně
zůstanu
/jsi tam ty/
ty utíkáš
samotnou mě
tam necháváš...
já vím
nezlobím se...
Copyright © 2009,Caracol