(Jan Hrabák, 23.03.2009, basne)
Plakej
Vítr si hrál s bokem paluby,
lísteček z deníku upustil do vody,
stoupá šnek po stonku jahody,
lež se závojem, předsudkem nahoty.
Hedvábí s nožkami s vánkem jak stoupá,
hladící bouře s korábem houpá,
jehlice pichlavé sluneční potápí,
svými verši v kamínkách zatápí.
Oblak vůně s výdechem listí,
svižně stoupnout doprostřed kořisti,
svíjí se, skulinou ven prosvítá,
slova utichla, bílá mraků je dopita.
Sluha rákosí s čistou vodou dospěchal,
pramínek z kamene, vázu tu zanechal,
s vichřicí v týlu a s kormidlem pryč,
opilost pavoučka, ztracený klíč.
S kruhy pod očima, uvadlý mák,
rozervi šaty nebo nechej to tak.