(Quigleika, 24.03.2009, basne)
Vítr si s vlasy pohrává
větve se houpou a sklání k zemi
loudím počasí
at svlékne mne
do naha
at květy už mám pod nohama
at slunko opět nám třpyt dává
ten blahý a tolik průzračný
spolu pak budem sedět do rána
budem hledět na svítání
taky zkoumat ptačí námluvy
a milovat se v rose
to jsou jen zatím představy
které lákají mne i Tebe
už motýlci nabízejí svou krásu
dodávají jaru tolik půvabu
jsou jak muži
když sáhnou do účesu
jsou jemní
jsou plné citu
citu
jako ten motýl
když sedne na květ
a dotýká se křídly
pak je zde krásně
v blahobytu
a žíti?
proč ne
když se opět slunce třpytí...