(Edith, 26.03.2009, basne)
Osamělé duše kráčí po ztemnělých pěšinách
beze strachu, s vidinou krásy ve svém nitru
Zbaveni vědomí o svých chorobách
vděčni a plně oddáni nastávajícímu jitru
Je to však jen klamavá vidina jejich okolí
nechtějí se dozvědět, že čistá pravda je jiná
Procitnutí do reálného světa někdy zabolí
a lidská povaha není bezestinná
Ovládáni cizí myslí neviděného a zatracovaného
pod vlivem té destruktivní závislosti
Netuší, že za tím je něco zlého
když sami vidí svět dokonalý a bez bolesti
Náročnost cesty zpět je nezměřitelná
pro toho, kdo nezná zákony mocných a vyšších sil
Lidská duše je až příliš zranitelná
o vysvobození se tu však nikdo neprosil...