(lolin, 27.03.2009, basne)
Ze srdce řine se kapka za kapkou,
pod nohy mám už kaluž krvavou.
S tebou já prožil jsem nepoznané,
a věřil, tohle se nám nikdy nestane.
Po nocích honí mě stvůry černých kápí,
a řvou: Oč prosíš, nikdy se nevrátí.
Zraky k zemi stále sražené,
proč jen to nebe zatažené?
Před očima vidím Tě po ránu i k večeru,
kdypak já se z toho seberu??