(Margaritta Nunwier, 19.10.2005, basne)
Potkávám tě kdekoli
na louce i na poli
Vídávám tě všude
když jen naděje mi zbude
Cítím tě na těle svém
můžeš býti pouhým snem
Slyšet tě je umění-
já slyším tě ve větru šumění
Voníš mi kudy jdu
medem i slzami
Věřím v tě do konce dnů
skrývám tě za svými řasami
Hraješ mi všemi barvami
a hlavně když jsme sami
Nechoď na hlavě s maskou
nech se okouzlit láskou