(mensaje, 10.04.2009, basne)
Počkej..., počkej a chvíli stůj, stůj prosím a tichounce naslouchej.
Jak ranní rosa steblá trávy objímáš,
lahce jim hladíš jejich hebkou tvář,
kapičku po kapce spouštíš jak v pohádce.
Jak skřivánek pěješ mi písničku nejsladší,
ladně a s toninou, už nikdy mě neminou,
pěješ mi láskou svou,
chci být už navždy tvou.
Kus srdce mi ztráta vyrvala,
už nechi být holka prolhaná,
už nechci jen tiše naslouchat, koukat, plakat a nedoufat!!!