(Ariella13, 10.04.2009, basne)
Před tolika lety
poznala jsem pláč jara.
S voňavými květy
tvého úsměvu
byla jsem tebou navěky pohřbena.
Jemně šepotající
podal mi ruku svou,
a v hřejivém závoji svící
láskou mě vzkřísil.
A ty jen jako ozvěna
procházel jsi dál mým světem,
s tou druhou, šťastnou.
Nevinným květem,
když světla hasnou,
mámíš ji.
Slovíčky ošálená
tiše křičí,
teskně sténá.
Není ničí
- jen tvoje.
Kdyby tam přišla v tom splínu
v TU chvíli
a viděla tu holku na tvém klínu...
Měl bys na lhaní dost síly?
I TEĎ bys měl na lhaní dost síly?