(voedor, 14.04.2009, basne)
Klinkání zvonů
mě vyvádí z míry,
střídání tónů
je, přiznejme si, chabé...
A srdce jako rýma
vnímá
osudy všech,
kdo na provaze
houpají se
jako na povaze...
Praskání lesa
má vůni nočních svátků,
stoupá a klesá
sinusoida pohody...
A slova jako klíny,
jiný
už nebudou,
a šrouby vprostřed stran
v zajímavé knize,
snad bylo už dost ran
tak ať ty zvony přestanou...