(Bubas, 16.04.2009, basne)
Hledíme si do očí
a slova zůstávají stát v laskavém tichu
nevyřčené fráze.
Letmo tě zrakem pohladím a začínám se sázet,
že vteřina,co příjde,ukončí můj boj.
Hledíme si do očí a naše strachy
vhánějí nám do duší oblaka bodavého kouře.
Pohladím tě po tvé ruce,
usměji se do tvých rtů
a přeji si,aby ta chvíle trvala věčně.
Pto tento okamžik jsem rád,že sedím vedle tebe.
Držím tě za tvou ruku
a usmívám se do tvých rtů