(Kars, 19.04.2009, basne)
++
Z polabské sluje, tam z hvozdu, za rohem
Vyrazil neandrtálec do Prahy, za lovem
Zachtělo se mu čerstvých samic
Ty jeho už nestojí vůbec za nic
Na Masaryčce bezdomovců tlupa vrčí
Oni označili si revír svojí močí
Však pravěký lovec nesmí být cítit
Smradem zahnal by samici, již chce chytit
Když Bolzankou se potichu plíží
Nozdry cítí, oběť po větru se blíží
Však udiven je velice
Toť bizona jen samice
Skočí, zařve, kyjem máchne
Divná kráva k zemi padne
Tam na tramvajové lavičce
Kýtu nabídne nové samičce
Již dvě čokoládové k němu kvačí
On přikrčil se, že zařve a skočí
Ony však foťák do ruky mu strčí
Byly krásné, měly obrovské oči
Hej ty, z doby kamenné človíčku
Neutíkej, dej aspoň jednu fotečku
On zmaten je, hlava se mu točí
Prchá zhrzen, do tramvaje skočí
Tam Pražáci do koutů se krčí
Když obluda na ně divnou řečí vrčí
Neandrtálec v zoufalé té panice
Hledá azyl v místní olšové putyce
Tam vůkol táborového ohně
Tlupa Literů sedí spolu, svorně
Oči mu planou, prokrvuje se chřípí
Těch samic, jak na louce kvítí
Zde se mu však lovit bude těžce
Každá má již svalnatého samce
Ale jedna, ta s labutím krčkem
Mrkla po něm přimhouřeným očkem
On vrhnul by se na ní, hned a s chutí
Však jiná lejdy již ho na hrudi své drtí
To pravěký lovec chápe jen stěží
On stal se v Praze lovnou zvěří
Pak pochopil, že pyj aj kyj jsou mu nanic
I když ten revír je plný krásných
z Literu samic
++