(Mbonita, 23.04.2009, basne)
Žena, matka, milenka.
Cesta.
Nádoba ze skla,
křehká plná snů.
Smíchu i slz potoků.
Ňadra svůdná,
útlý pas, zvoucí klín.
Mužovo útočiště
nebo
snad jen hřiště?
Často se ptám.
Zda žena je obraz
a muž starobylý rám.
Dám.
Odpověď svou.
Nevím.
Podle svého vědomí
žena je svědomí dvou.
Sepnou se v jednolitost
nebo odumřou
jak větve stromu co se objímaly.
Za slunce.
Za vichřice.
Za ticha, kdy naslouchaly sobě.
Co ženu
tu pravou dělá?
Ne jen krása…duše, těla.
To je jen co na povrchu ulpí.
Zlatý pel.
Ženu tvoří…
Dobrota, něha a… charakter.