(Laivindia, 23.04.2009, basne)
B je bol, kterého plné srdce mám
a to hlavně v době, co vzpomínám…
Zemřel jsi před dobou dlouhou
mně však připomíná chvíli pouhou.
O jak okno otevřené,
kterým uniká vše dobré ven,
mé vzpomínky jsou oživené,
proč vše nebyl jen zlý sen?
L jsou léta uplynulá,
co jak slza ukanulá,
stéká po mé tváři jasné,
z oka, co myslí na vše krásné.
E jde v ruce s elegií,
kterou srdce opomíjí,
vzpomene však na pocity,
žalu, stezku i nicoty.
S nese smutek bez ukončení,
pohled na život mi navždy mění.
S jsou sny, co mívám k ránu,
malé útěchy na mou velkou ránu.
T volá tátu, co odešel navždy pryč,
zavřel za sebou dveře, od kterých není klíč.
Každý uplynulý den bych tě chtěla přivolat
a alespoň to poslední sbohem ti navždy dát.