(makretka, 22.10.2005, basne)
I kdyby na pranýř mě vlekli
i kdyby slibovali mi svět, i celý Řím
radši pro spravedlnost v tichu zemřu,
i když už pomalu ničemu nevěřím...
I kdyby noc převlíkla se za den
a pravda byla jediná a svá
i kdyby noční můra byla můj zamilovaný sen
já nebyla bych nikdy tvá.
I kdyby láska byla nenávist
a přátelství jen slupka, obal lží
tak já budu ten, kdo nechce se prát
ten kdo falešnosti nevěří.
I kdyby zmizela odvaha moje
a já začala se zase bát
tak pořád slýchám slova tvoje,
na která odpovím:
"Kdo naučil tě tak krásně lhát?!?"