(JA.RO., 29.04.2009, basne)
...
Něco uvnitř co nás žene
zvykli jsme si srdcem zvát.
Je v tom síla, touha skrytá,
po lásce velké velký hlad.
Někdo má srdce v kalhotách,
Jiný je nosí v dlani
A jsou i srdce zlomená
Když láska zradou zraní…
Má někdo srdce špinavé,
když jiný ho má čisté?
Může být malé, zbabělé
či statečné a jisté?
Někdo jej má prý z kamene
a jiný zase z masa…
Takový srdce ze zlata,
to teprve je krása!
A kudy přijde na jazyk
co na srdci mě leží?
To podstatné a ukryté
Že vidíme jím? Ztěží!
...
...
V mém případě to neplatí
co napsala jsem prve!
Mé srdce slouží toliko
pro pumpování krve!!!
Nebije nikdy na dlani
neklidný vězeň hrudi.
Není v něm ohně plamen, žár...
však ani led, jenž studí!
Jak otevřít ti dokořán
když srdce nemá dveře?
Na betonový sarkofág
Bij řečmi o důvěře!!!