(Squat_the_world, 30.04.2009, basne)
Všichni lidé v království
bosi chodí
po hlavách ševců,
chodí nazí,
lidé drazí bez kůže,
bez páteře pro růže
na hrob
svědomí Sokratova,
kde vyřčená jsou stokrát slova,
z nichž ani jedno pochopeno,
Magdaléno,
Karenino,
Máří,
světlo tvé na márách záři.
Září do tmy,
výkřik z němých úst
mluvčího generace
ucpal nám naše olověné
zvukovody,
ticho je teď tak
očividné,
radši o něm
nemluvme,
použijeme pantomimu
k překonání smyslných
bariér beze smyslu.
Se srdcem ledovým
vítáme jaro.
Cítíme tlukot
přestárlé Země
v hrudním koši skal.
A zase jednou čekáme,
až přijde bezčas,
náhradník věčnosti,
vystřídá k smrti utahanou noc
a Trhlina mezi světy
bude vrhat temná prasátka
skrz úsvit na pomník
lidské tragikomedie.