(STIMPRE, 05.05.2009, basne)
...položil ruku na mosaznou kliku
nadechl se a trochu přivřel oči...
pak prudce, snad celou svojí silou
ty dveře zprudka rozrazil...
jakoby vyplašená tma mu couvla z prahu dveří
jakoby nachytaný Měsíc nestačil schovat
svou kulatou hlavu za jemný závoj mraků
a z větví vzlétl párek nočních ptáků...
...měl plíce k prasknutí naplněné řevem
a v žilách těla pálila ho krev a vřela
...byl jako stroj, co stoupá do otáček
a nerv noci natáh... k prasknutí...
pak spatřil hvězdy! ...snad se chvěly
třepotavé, vyplašené, vyrušené,
jakoby to byla světla svíček
rozházená po nebi, tam nad kostelem...
pomalu zavřel za sebou dveře
pomalu pustil kliku z prstů
a jen
vyplašená tma a hvězdy
co se ještě chvíli
chvěly strachem
slyšely jak cinknul nočník u postele...
pak zavřel brány víček
a znovu usnul.