(Janika, 25.10.2005, basne)
Uvadlé květy házela do potoka
mlčky
jen slza kanula jí z oka
ve vlasech zbytek svatební vlečky
v roztrhaných
šatech bílých
smutečních
proklínala každou chvíli
pak byla pod vodou
jak dítě usnuté
smuteční páry jdou
a ženy mrzuté
tiše
jen kdosi, někde v rohu
píše
dopis ve smutném slohu