(Paulie, 10.05.2009, basne)
Jsem příliš starý na štěstí,
Přespříliš mlád na smutek,
A přesto mám stále obojího nadbytek
Smrt drtí železnou pěstí
Z nám neznámých pohnutek -
Však co víc jsme než na jatkách dobytek?
Není v tom už nic víc,
Chci ale přesto vyvodit,
Proč stejně jak smrt bolí nepřítomnost Tvá
Překrásné, přesto nic -
Je pro nás těžké pochopit
Že když zhasneme v pokoji, všude je tma
Je těžké chápat, proč
Láska nás bere útokem
A pomeranče chutnají nejlépe vždy uvnitř
V mých rtech své smoč,
Smíš podvádět úskokem
Lásko, smrti, ať jsi cokoli, žádám Tě - mé dny jitř