(Verena, 11.05.2009, basne)
až se vždycky zapomenu nadechnout
na tvých slovech je krásné plout
ve všedním dnu hoří tisíc sluníček
odraz tiché touhy zpod víček
jak dlouho může láska ležet na dlani
bez slibů,prostá, v tichém rozjímání
jak dlouho čeká, než vklouzne do kapsy
v husté tmě nezájmu pak už svět nespasí
letíme spolu na neznámou planetu
v odstínech slov zapomenem na větu
ve vůni dotyků maže se minulost
čas je nám bonusem osudu pro radost
s laskavou něhou boříme konvence
plameny šlehají ve vichru bez konce
spojeni rty a objetím duší
naivní blázínci víc než kdo tuší
a proč ne.............
jen občas uvěřit na zázraky
jen občas, a proto taky
žijeme