(Lota, 12.05.2009, basne)
*
V uších to píská, burácí a sténá
po bouři mrtvý klid
Závratí trpí hlava umučená
Kde jsou plány...skvělá říše tónů?
Jsem obehraná plástev aristonu
Jsem uschlý kmen
sirotek bez koruny...
Můj klavír!
Jak mu zrezivěly struny
šedivý prach pokryl klávesnici...
Tolik jsem toho ještě mohl říci
Byl jsem teprv na začátku samém
a kráčel tiše zešeřelým ránem...
Teď mám se poddat
Nechat kompozice
Uzavřít svou hrůzu do světnice
Mám pokořit se
Mám usmívat se
Den vleče se a večer nemá konce
než zas noc rozezvučí tupé zvonce
a ráno novou kletbou posílí je...
přitom cítit...jak mi srdce hnije
Věřit v možnost uzdravení
má krev se v odvar smrti mění...
Co zbylo...
Za živa pohřbít se...mlčet...strádat
V tom myšlenka bleskla oslnivá
oko se pevně k předu dívá
I hluchý může oslavit svou vlast!
Hlas přestal se mu třást
Vzal jistou rukou němý náčrtník
sám neslyšel svůj triumfální vzlyk!
Odlétla bouře v nitru
postavil se jitru
štítem své lásky ochráněn
uvítal rodící se den
Zazněla nová
vzkříšená píseň Lumírova!
*