(Krtica, 26.10.2005, basne)
Prckův svět...
Po očku nahlížím do jeho vnitřního světa,
láká a vábí mě k sobě nezměrně,
paprsek slunce se ve stínu smeká,
světelnou stuhou poutá tu srdce dvě...
Vzduch zde opojně voní k tomu,
louky překypují pestrostí svých květů
a nikdo o popraskanou kůru stromů,
netípá páchnoucí, žhavou cigaretu...
Ve stínu těch košatých, staletých velikánů,
se vlní tráva, vzrostlá až do výše pasu,
v tom místě, kde spoustu něžných pus dostanu,
na svou horkou kůži, toužící vlnami třasu...
Vyprahlé pouště zavlažíme sobě navzájem,
vzýváním boha, tancem prastarého rituálu,
očistným přívalem po trampotách prošlých dnů,
ze snu krásného, tak nerada
se probouzím až k ránu...