(Já Esther Ruth, 19.05.2009, basne)
.
.
.
já - vlas
má vlast
kdyby mě ve vší míře
kdyby mě nemilovali
skácela bych se k zemi
kdyby se v podzemní lodi
lidé a lodivodi
neupnuli k jádru pudla
nemilovali by mě
kdyby
že na světě se mi
líbí
mám okoralé rty a pušku
ohlodanou kost
hamletovu lebku
a také jeho lebku
a v hlavě
nesmyslů snůšku
mám
misantropické idyly
dost.
mávnutím ruky
nohy
mám ohlodanou kost
a půlku chodidla
k průchodu ovanuté pouště
definitivních nálad
s ložisky podzemní pryskyřice
na vzduch už nemám plíce
sice
misantropické minimum
limitovaného maxima
vsuvka
děj se co děj
kapiláry
cesta žilou
staré
sváry
mír
kdyby
nemilovali by mě
cestou k jádru pudla
zhroucení k zemi
v obloze zaražené
trny shovívavosti a soucitu
exemplární kousky
jak vrahové plují nebem
a otloukají se
o jeho mohutnou
sofistikovanou
klenbu
.
.