(Edmond Kadad, 27.05.2009, basne)
Trapná adaptace člověka,
věčně na něco čeká.
Nemá toho moc,
když je osamělá duše...
Vše o čem sní, po čem touží,
netopit se v mělké louži.
Zažít den ne pořád noc,
ta osamělá duše...
Jednou se to stane,
snad už nebude pozdě, Dane.
Vyslyší tvé volání o pomoc,
ty osamělá duše.